T. zažívá 1) tělesnou představu, že se pluje vzhůru nohama ve vysoké nádobě- tubusu a kolem ní je mléčně bílá kapalina (nejde o vizuální představtvu, byla to “myšlenka”) určená k “plování” (nadnáší) - to mléčné bylo “v barvě”, nikoliv v typu substance.

T. si zároveń 2) představuje, že vidí “kulaté průčelí nádoby”, světlý prostor ve tvaru kruhu, který je nahoře. Tj. T. pozoruje ústí nádoby.

Představa je doprovázena pocity lehkosti a nepřirozena, zvláštnosti (“jakobych plavala v té sklenici”, ale i “přepadávala”), těžiště v horní část těla, která je dole - T. vnímá převážení v hrudníku (jako “ve svíčce”). Pocit 3) lehkosti není v důsledku prožíván příjemně, protože představa ja prožívána jako “nepřirozená”, “nepochopitelná” (“stihla jsem si vyvodit, že je to nereálné”).

“V té mé zkušneosti nejvíc byl ten stav, že jsem v prostoru nohama vzhůru a že jsem v ztísněném bílém prostoru, který je nádoba, protože je tam dno. Já plovu, neležím uplně na dne.”

Představa podle T. zjevně souvisí s pobytem v rezonanci, ústí sklenice odpovídá ustí tunelu rezonance.

[]