T. otevřela oči z mkrnutí, vnímá 1) směr pohledu i polohu očí - dívá se nahoru doleva, ve zkušenosti ale není žádná vizuální informace.

T. říká svým vnitřním hlasem 2) “kde”, vyslovuje to svým hlasem, slyší to a vnímá u vyslovování, že jde o povzdech “až lascivní, nežný” do 3) výdechu (vnímáno jako zploštění hrudníku).

T. má dojem, že vyslovování má formu divadelního projevu, “jakobych přehrávala na divadle” - jednalo o nepřirozené vyslovení a procíťění daného slova, znělo “afektovaně”.

T. myslí na divadlo.

[]