T. vnímá 1) suchost, teplo a škrábání v levém oku, což je pociťováno jako palčivě nepříjemné a 2) chtění mrknout. Tón ji zastihl v momentě automatického rozhodnutí, že mrkne (dovolí oku aby mrklo). K samotnému mrknutí došlo až po hraně tónu. Oko mrklo “samo”, “moje rozhodnutí na to nemělo vliv”.

“Bylo tam vědomí existence mrknutí jako potenciálního vysvobození, ale nebyla tam příprava na mrknutí, či rozhodování o mrknutí. Bylo tam chtění mrknout.”

V rámci vjemu povrchu oka, T. rozlišuje části, které jsou “horší a které lepší”, má pocit, že vnímá i kontaktní čočku a její hranu. Pociti nepříejmna se šíří od hran čočky do středu.

Teplo bylo pociťováno na té části oka, která byla vystavena vzduchu - nejintenzivnějši je oko pociťována na hraně čočky.

V zkušenosti není explicitní vědomí levého oka, tj. že jde o levé oko, to byla až dedukce při zapisování.

[]