T. slyší zvuky 1) (“monotóní tón”) magnetické rezonance, které znějí jako slovo 2)“maják” - slovo zní jako vyřčeno v její hlavě “vysokým, otravným hlasem”. T. nemá pocit, že by slovo produkovala - říkala. Zároveň má 3) vizuální představu vyobrazeného majáku - “jednoduchý, modrobílý, vzdálený”.

Na periferii vnímá 4) jasnou bílou záři obrazovky.

Magentická rezonance hučí, což vytváří sluchovou představu a na ní navázané asociace.

[]