N. má vizuální představu čtverečkovaného papíru (světlé linie, čtverečky nestálé), na kterém vrcholy čtverečků prochází přímka nakreslená tužkou. Čtverečky nejsou vnímány všude, “jakoby byly jen tam, kudy prochází přímka”. Přímka jde zpravého horní rohu do levého. (To je i směr počítání, viz dále)

N. má ve zkušenosti slovo “dva”. Slyší ho. Slovo se prolíná s viuální přímce - odráží činnosti počítání čtverců, kterými prochází přímka. Ví, že neche skončit u dvojky, ale zároveň “nedořešila jsem dvojku dostatečně”.

IS ?

[]