A. vniřně říká [1] s intonací vzdychnutí “jestli mne něco provází v posledních dnech..” (tón zazní někde při posledních dvou slovech) , zároveň myslí “tak je to únava” (neřečeno) [2]. (při říkání neslyší svůj hlas)

A. vzdoruje únavě, její myšlenky “nejsou ostré, jsou těkavé, lehké”. Vnitřní řeč je pravděpodobně doprovázena nádechem a myšlenka “tak je je to únava” jde do výdechu.

[ ISp : verbal : internal ]