G. vnitřně říká s naléhavostí “zajtra nezabudnút na [!] (lístok)” (lístok je nedořečené, ale je to součástí zkušenosti). Zároveň má vizuální představu svého otce - vidí tvář zepředu, “usmívá se” (vidím natažené rty), “je v náladě obecné příjemnosti”, “dívá se trochu nalevo ode mne”. “Nevidím ani krk”.

G. přemítá o zítřejší návštěvě jeho otce. Dodává: “Zaujal mne moment toho intencionálního předvídání (lístok).”

MÉNĚ. Ad “v náladě obecné příjemnosti” - G. říká “Nezní to jako moje slova, ale možná jsem to řekl.”

[ ISp, ISee : verbal, visual : internal ]