This is an old revision of the document!
G. vnitřně říká [1] “musí se ozvat otcovi” - vyslovované s urgencí. ([“říkám to já, cítím svůj hlas, ale jakoby to trochu nebylo moje, je to spontánní, z ničeho nic”]).Zároveň vnímá pohyb svých očí [2] - rychlý přechod zleva do prava přes vizuální pole. Na vizuálním poli vnímá [3] mihotání bílé plochy obrazovky.
G. prožívá vyslovené jako trochu cizí, jako “bizarní v tom, že [tam] nebyla myšlenka s čím [se mám ozvat]”. G. si nebyl v té chvíli s čím to souvisí: “Protence absentuje”. Překvapila ho reflektovaná cizost, myšlenka se objevila z ničeho nic a tak rychle, že prožíval pochybnosti o jejím vlastnění (“přišla jakoby z nevědomí”).
Změna zrakového pole - je to samostatný obsah zkušenosti? SA? SA.
OK. Ad vyslovené jako cizí - vybavuje slabě. Ad SA - “Jsem si vědom vnímání.” (“Jak jsi izolovaný - nemůžeš se pohnout, tak se víc soustředíš na detaily motoriky, která ti zbývá. Oči jsou jedna z mála věcí nad kterou máš volnou moc.”)
[ ISp, OSee, SA : verbal, visual : internal-external]