G. si vnitřně říká “to je zajímavé[!]” (slyší svůj hlas, pociťuje, že vyslovuje, jasně rozeznatelná slova). Slovo “to” je odkazem k předchozí myšlence (viz kontext). (“Jakoby komprimovaně byla v tom indexu”, “Zájmeno ‘to’ podržuje předchozí myšlenku, ve smyslu naprosté jistoty k čemu odkazuje. Myšlenka samotná ale přítomná není.”).

G. přemýšlí o rozhovoru, který proběhl před vstupem do rezonance (že na DES studii není grant). Dodává: “Zaráží mne, jak kontext zůstává zvláštním způsobem implicitně přítomen i v následujících tvrzeních.”

OK.

[ISp : verbal : internal ]