E. si říká [1] větu “do toho ještě noha[!]”. Nevnímá zde intonaci, vnímá průběh, rychlost, vyslovuje ji. Zároveň cítí, že ji trne pravé chodidlo, trochu brní [2] - konkrétně kůstka na nártu a vnímá ostatní bolesti v pozadí.

Zkušenost je krátce po prvním zápisu. Snaha vypnout snažení, “o nic se nebudu snažit, nechci být inscenátor” - krátce před tónem.

E. si považuje zkušenost [1] spíše za říkání v duchu, než myšlení ve slovech.

[ISp, SA : verbal, bodily]