E. si vnitřně říká [1] “to dneska[!] (nepípá)”. Slyší vlastní hlas (“můj hlas/nehlas, já vyslovuji”), řeč má průběh - E. považuje obsah za “svoji vnitřní řeč”. Na hraně tónu je už přítomný plán celé věty. Dále vnímá bolest [2] na různých částech těla - na hlavě, zubu a brnění pravé ruky (malíček).

E. už se cítí v MRI nepohodlně, elektrody tlačí. Celá session je poznamenána “čekáním na konec”, už je “tam dlouho”.

Zažívá “přecvakávání” mezi různými místy bolesti - spojené s vizuální představou schématu jak leží ve skeneru (myšlenkové hrátky, “kde je ta bolest”, labeluje jednotlivá místa těla (“hlava”, ..) a prochází pozorností tělo, evaluovat, která bolest je největší; snaha o manipulaci s bolestí pomocí pozornosti) - toto se odehrává dříve před tónem.

Jaká zkušenost bolesti je na hraně tónu?

[ISp, SA: verbal, bodily]